Isaías 64

1 Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily, 2 (Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli; 3 Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly; 4 Èehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává. 5 Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme, 6 Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás. 7 Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše. 8 Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé. 9 Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme. 10 Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen. 11 Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno. 12 I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?

1 Auē me i haehae koe i ngā rangi, me i heke iho,

me i rere ā-wai ngā maunga i tōu aroaro!

2 Kia rite ki te ngiha o te ahi tahu rārā,

ki te ahi e koropupū ai ngā wai –

kia mōhiotia ai tōu ingoa e ōu hoariri,

kia wiri ai ngā iwi i tōu aroaro!

3 I tāu meatanga i ngā mea wehi kīhai nei i whakaaroa e mātou,

i heke iho koe, rere ā-wai ana ngā maunga i tōu aroaro.

4 Kāhore hoki kia rangona noatia i mua,

kīhai i mōhiotia e te taringa,

kīhai hoki te kanohi i kite i te Atua, ko koe anake,

e mahi nei i ngā mea mō te tangata e tatari ana ki a ia.

5 Ko tāu, he whakatau ki te tangata e koa ana, e mahi ana i te tika,

ki te hunga e mahara ana ki a koe i āu ara.

Nanā, i riri nā koe, he hara hoki nō mātou;

kua roa noa atu mātou ki aua ara,

ā, ka ora rānei mātou?

6 Ko mātou katoa hoki kua rite ki te tangata poke,

ā, ko ō mātou tika ki te kākahu kua paru;

e memenge ana mātou katoa ānō he rau rākau;

kei te hau te rite o ō mātou kino e kāhaki nei i a mātou.

7 Kāhore hoki he tangata e karanga ana ki tōu ingoa,

e whakaoho ana i a ia ki te hopu i a koe;

kua hunā nei hoki e koe tōu mata ki a mātou,

ā, kua hunā mātou e koe nā ō mātou hē.

8 Nā ināianei, e Ihowā, ko koe tō mātou pāpā;

ko mātou te paru, ko koe tō mātou kaipokepoke;

he mahi hoki mātou katoa nā tōu ringa.

9 Kaua, e Ihowā, e whakanuia rawatia te riri,

kaua hoki e mahara tonu ki te kino.

Nanā, titiro mai rā,

he iwi mātou katoa nāu.

10 He koraha kau ōu pā tapu,

he koraha a Hiona, kua ururuatia a Hiruhārama.

11 Ko tō mātou whare tapu, ko tō mātou whare ātaahua,

ko te wāhi i whakamoemiti ai ō mātou mātua ki a koe,

kua waiho hei kānga mā te ahi,

mōtī iho ā mātou mea matenui katoa.

12 Ka whakamanawanui rānei koe, e Ihowā, ki ēnei mea?

Ka whakarongo puku rānei koe?

Ka nui rawa rānei tāu whakatupukino i a mātou?