Isaías 53

1 Kdo uvěřil kázaní našemu? A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno? 2 Nebo před ním vyrostl jako proutek, a jako kořen z země vyprahlé, nemaje podoby ani krásy. Viděliť jsme jej, ale nic nebylo viděti toho, proč bychom ho žádostivi byli. 3 Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili. 4 Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen. 5 On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno. 6 Všickni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se, a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás. 7 Pokutován jest i strápen, však neotevřel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl, a jako ovce před těmi, kdož ji střihou, oněměl, aniž otevřel úst svých. 8 Z úzkosti a z soudu vyňat jest, a protož rod jeho kdo vypraví, ačkoli vyťat jest z země živých, a zraněn pro přestoupení lidu mého? 9 Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho, a bohatému, aby byl usmrcen, ješto však nepravosti neučinil, aniž jest nalezena lest v ústech jeho. 10 Taktě se líbilo Hospodinu jej stírati, a nemocí trápiti, aby polože duši svou v oběť za hřích, viděl símě své, byl dlouhověký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze něho šťastně konáno bylo. 11 Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese. 12 A protož dám jemu díl pro mnohé, aby s nesčíslnými dělil se o kořist, proto že vylil na smrt duši svou, a s přestupníky počten jest. Onť sám nesl hřích mnohých, a přestupníků zástupcím byl.

1 Ko wai i whakapono ki tā mātou kōrero;

i whakaaturia rānei ki a wai te ringaringa o Ihowā?

2 Ka tupu ake hoki ia ki tōna aroaro ānō he rākau wana,

me te pakiaka hoki i te oneone maroke.

Kāhore ōna āhuareka, kāhore hoki he pai; ā, ka titiro tātou ki a ia,

tē ai he ātaahua e minamina ai tātou ki a ia.

3 I whakahēngia, i whakakāhoretia ia e te tangata;

he tangata pōuri, kua mōhio hoki ki te tangi;

ā, i āhua huna ngā kanohi ki a ia;

i whakakāhoretia, kīhai hoki tātou i whakaaro ki a ia.

4 He pono, nāna ō tātou mate i pīkau,

nāna hoki i waha ō tātou pōuri;

ko tātou ia i mea, i tukitukia,

i patua ia e te Atua, i whakawhiua.

5 Kāhore, i werohia ia mō ō tātou hē,

i kurua mō ō tātou kino;

nōna te whiunga i mau ai tō tātou rongo,

kei ōna kārawarawa hoki he rongoā mō tātou.

6 Ko tātou katoa, ānō he hipi, kua marara kē,

kua anga atu tātou ki tōna ara, ki tōna ara;

nā Ihowā ia i mea kia tau iho ki a ia

te kino o tātou katoa.

7 I tūkinotia ia, i whakawhiua;

heoi kīhai i kuihi tōna māngai;

ānō he reme i ārahina ia kia patua,

me te hipi hoki i te aroaro o ōna kaikutikuti e wahangū ana,

kīhai i kuihi tōna waha.

8 Nā te tūkino, nā te whakawā, tangohia atu ana ia.

Tēnā ko tōna whakatupuranga,

ko wai o rātou i whakaaro kua wehea atu ia i te ao ora?

He mahi hē hoki nā tāku iwi i patua ai ia.

9 Ā, ka whakaritea hei te hunga kino he urupā mōna;

i te tangata taonga ia i tōna matenga;

ahakoa kāhore āna mahi tutū,

kāhore anō he tinihanga i tōna māngai.

10 Otiia, i pai hoki a Ihowā kia kurua ia; nāna ia i mea kia mamae.

Ina meinga e koe tōna wairua hei whakahere mō te hē,

ka kite ia i tōna uri, ka whakaroa i ōna rā,

ā, ko tā Ihowā i pai ai ka āta oti i a ia.

11 Ka kite ia i tā tōna wairua i uaua ai, ā, tatū ana te ngākau;

mā te mōhio ki a ia ka whakatikaia ai

te tini e tāku pononga tika;

māna hoki ō rātou kino e waha.

12 Mō reira ka hoatu e ahau he wāhi mōna i roto i ō te hunga nui,

ā, ka tū ngātahi ia me te hunga kaha i te taonga;

mō tōna wairua i ringihia e ia ki te mate,

ā, i taua ngātahitia me ngā poka kē;

nāna hoki ngā hara o te tini i waha,

nāna i wawao ngā poka kē.