1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.

2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]

1 Hear my prayer, O Jehovah,

And let my cry come unto thee.

2 Hide not thy face from me in the day of my distress:

Incline thine ear unto me;

In the day when I call answer me speedily.

3 For my days consume away like smoke,

And my bones are burned as a firebrand.

4 My heart is smitten like grass, and withered;

For I forget to eat my bread.

5 By reason of the voice of my groaning

My bones cleave to my flesh.

6 I am like a pelican of the wilderness;

I am become as an owl of the waste places.

7 I watch, and am become like a sparrow

That is alone upon the house-top.

8 Mine enemies reproach me all the day;

They that are mad against me do curse by me.

9 For I have eaten ashes like bread,

And mingled my drink with weeping,

10 Because of thine indignation and thy wrath:

For thou hast taken me up, and cast me away.

11 My days are like a shadow that declineth;

And I am withered like grass.

12 But thou, O Jehovah, wilt abide for ever;

And thy memorial name unto all generations.

13 Thou wilt arise, and have mercy upon Zion;

For it is time to have pity upon her,

Yea, the set time is come.

14 For thy servants take pleasure in her stones,

And have pity upon her dust.

15 So the nations shall fear the name of Jehovah,

And all the kings of the earth thy glory.

16 For Jehovah hath built up Zion;

He hath appeared in his glory.

17 He hath regarded the prayer of the destitute,

And hath not despised their prayer.

18 This shall be written for the generation to come;

And a people which shall be created shall praise Jehovah.

19 For he hath looked down from the height of his sanctuary;

From heaven did Jehovah behold the earth;

20 To hear the sighing of the prisoner;

To loose those that are appointed to death;

21 That men may declare the name of Jehovah in Zion,

And his praise in Jerusalem;

22 When the peoples are gathered together,

And the kingdoms, to serve Jehovah.

23 He weakened my strength in the way;

He shortened my days.

24 I said, O my God, take me not away in the midst of my days:

Thy years are throughout all generations.

25 Of old didst thou lay the foundation of the earth;

And the heavens are the work of thy hands.

26 They shall perish, but thou shalt endure;

Yea, all of them shall wax old like a garment;

As a vesture shalt thou change them, and they shall be changed:

27 But thou art the same,

And thy years shall have no end.

28 The children of thy servants shall continue,

And their seed shall be established before thee.