1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.

2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

3 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

5 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

6 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

7 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]

1 I cry with my voice unto Jehovah;

With my voice unto Jehovah do I make supplication.

2 I pour out my complaint before him;

I show before him my trouble.

3 When my spirit was overwhelmed within me,

Thou knewest my path.

In the way wherein I walk

Have they hidden a snare for me.

4 Look on my right hand, and see;

For there is no man that knoweth me:

Refuge hath failed me;

No man careth for my soul.

5 I cried unto thee, O Jehovah;

I said, Thou art my refuge,

My portion in the land of the living.

6 Attend unto my cry;

For I am brought very low:

Deliver me from my persecutors;

For they are stronger than I.

7 Bring my soul out of prison,

That I may give thanks unto thy name:

The righteous shall compass me about;

For thou wilt deal bountifully with me.