1 Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův.

2 Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.

3 Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

4 Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

5 Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.

6 Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi. [ (Psalms 53:7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael. ]

1 The fool hath said in his heart, There is no God.

Corrupt are they, and have done abominable iniquity;

There is none that doeth good.

2 God looked down from heaven upon the children of men,

To see if there were any that did understand,

That did seek after God.

3 Every one of them is gone back; they are together become filthy;

There is none that doeth good, no, not one.

4 Have the workers of iniquity no knowledge,

Who eat up my people as they eat bread,

And call not upon God?

5 There were they in great fear, where no fear was;

For God hath scattered the bones of him that encampeth against thee:

Thou hast put them to shame, because God hath rejected them.

6 Oh that the salvation of Israel were come out of Zion!

When God bringeth back the captivity of his people,

Then shall Jacob rejoice, and Israel shall be glad.