1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

1 Hold not thy peace, O God of my praise;

2 For the mouth of the wicked and the mouth of deceit have they opened against me:

They have spoken unto me with a lying tongue.

3 They have compassed me about also with words of hatred,

And fought against me without a cause.

4 For my love they are my adversaries:

But I give myself unto prayer.

5 And they have rewarded me evil for good,

And hatred for my love.

6 Set thou a wicked man over him;

And let an adversary stand at his right hand.

7 When he is judged, let him come forth guilty;

And let his prayer be turned into sin.

8 Let his days be few;

And let another take his office.

9 Let his children be fatherless,

And his wife a widow.

10 Let his children be vagabonds, and beg;

And let them seek their bread out of their desolate places.

11 Let the extortioner catch all that he hath;

And let strangers make spoil of his labor.

12 Let there be none to extend kindness unto him;

Neither let there be any to have pity on his fatherless children.

13 Let his posterity be cut off;

In the generation following let their name be blotted out.

14 Let the iniquity of his fathers be remembered with Jehovah;

And let not the sin of his mother be blotted out.

15 Let them be before Jehovah continually,

That he may cut off the memory of them from the earth;

16 Because he remembered not to show kindness,

But persecuted the poor and needy man,

And the broken in heart, to slay them.

17 Yea, he loved cursing, and it came unto him;

And he delighted not in blessing, and it was far from him.

18 He clothed himself also with cursing as with his garment,

And it came into his inward parts like water,

And like oil into his bones.

19 Let it be unto him as the raiment wherewith he covereth himself,

And for the girdle wherewith he is girded continually.

20 This is the reward of mine adversaries from Jehovah,

And of them that speak evil against my soul.

21 But deal thou with me, O Jehovah the Lord, for thy name’s sake:

Because thy lovingkindness is good, deliver thou me;

22 For I am poor and needy,

And my heart is wounded within me.

23 I am gone like the shadow when it declineth:

I am tossed up and down as the locust.

24 My knees are weak through fasting;

And my flesh faileth of fatness.

25 I am become also a reproach unto them:

When they see me, they shake their head.

26 Help me, O Jehovah my God;

Oh save me according to thy lovingkindness:

27 That they may know that this is thy hand;

That thou, Jehovah, hast done it.

28 Let them curse, but bless thou:

When they arise, they shall be put to shame,

But thy servant shall rejoice.

29 Let mine adversaries be clothed with dishonor,

And let them cover themselves with their own shame as with a robe.

30 I will give great thanks unto Jehovah with my mouth;

Yea, I will praise him among the multitude.

31 For he will stand at the right hand of the needy,

To save him from them that judge his soul.