1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.

2 Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

3 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

4 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

5 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

6 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

7 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

8 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

9 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

10 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

11 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

12 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

13 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

14 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

15 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

16 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

17 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

18 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

19 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

20 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

21 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

22 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

23 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

24 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

25 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

26 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

27 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

28 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

30 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

31 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

32 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

33 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

34 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

35 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

36 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]

1 Save me, O God;

For the waters are come in unto my soul.

2 I sink in deep mire, where there is no standing:

I am come into deep waters, where the floods overflow me.

3 I am weary with my crying; my throat is dried:

Mine eyes fail while I wait for my God.

4 They that hate me without a cause are more than the hairs of my head:

They that would cut me off, being mine enemies wrongfully, are mighty:

That which I took not away I have to restore.

5 O God, thou knowest my foolishness;

And my sins are not hid from thee.

6 Let not them that wait for thee be put to shame through me, O Lord Jehovah of hosts:

Let not those that seek thee be brought to dishonor through me, O God of Israel.

7 Because for thy sake I have borne reproach;

Shame hath covered my face.

8 I am become a stranger unto my brethren,

And an alien unto my mother’s children.

9 For the zeal of thy house hath eaten me up;

And the reproaches of them that reproach thee are fallen upon me.

10 When I wept, and chastened my soul with fasting,

That was to my reproach.

11 When I made sackcloth my clothing,

I became a byword unto them.

12 They that sit in the gate talk of me;

And I am the song of the drunkards.

13 But as for me, my prayer is unto thee, O Jehovah, in an acceptable time:

O God, in the abundance of thy lovingkindness,

Answer me in the truth of thy salvation.

14 Deliver me out of the mire, and let me not sink:

Let me be delivered from them that hate me, and out of the deep waters.

15 Let not the waterflood overwhelm me,

Neither let the deep swallow me up;

And let not the pit shut its mouth upon me.

16 Answer me, O Jehovah; for thy lovingkindness is good:

According to the multitude of thy tender mercies turn thou unto me.

17 And hide not thy face from thy servant;

For I am in distress; answer me speedily.

18 Draw nigh unto my soul, and redeem it:

Ransom me because of mine enemies.

19 Thou knowest my reproach, and my shame, and my dishonor:

Mine adversaries are all before thee.

20 Reproach hath broken my heart; and I am full of heaviness:

And I looked for some to take pity, but there was none;

And for comforters, but I found none.

21 They gave me also gall for my food;

And in my thirst they gave me vinegar to drink.

22 Let their table before them become a snare;

And when they are in peace, let it become a trap.

23 Let their eyes be darkened, so that they cannot see;

And make their loins continually to shake.

24 Pour out thine indignation upon them,

And let the fierceness of thine anger overtake them.

25 Let their habitation be desolate;

Let none dwell in their tents.

26 For they persecute him whom thou hast smitten;

And they tell of the sorrow of those whom thou hast wounded.

27 Add iniquity unto their iniquity;

And let them not come into thy righteousness.

28 Let them be blotted out of the book of life,

And not be written with the righteous.

29 But I am poor and sorrowful:

Let thy salvation, O God, set me up on high.

30 I will praise the name of God with a song,

And will magnify him with thanksgiving.

31 And it will please Jehovah better than an ox,

Or a bullock that hath horns and hoofs.

32 The meek have seen it, and are glad:

Ye that seek after God, let your heart live.

33 For Jehovah heareth the needy,

And despiseth not his prisoners.

34 Let heaven and earth praise him,

The seas, and everything that moveth therein.

35 For God will save Zion, and build the cities of Judah;

And they shall abide there, and have it in possession.

36 The seed also of his servants shall inherit it;

And they that love his name shall dwell therein.