1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň.
2 Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.
3 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.
4 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.
5 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.
6 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,
7 Kterýž upevňuješ hory mocí svou,silou jsa přepásán,
8 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,
9 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.
10 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.
11 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.
12 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;
13 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. [ (Psalms 65:14) Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují. ]
1 Praise waiteth for thee, O God, in Zion;
And unto thee shall the vow be performed.
2 O thou that hearest prayer,
Unto thee shall all flesh come.
3 Iniquities prevail against me:
As for our transgressions, thou wilt forgive them.
4 Blessed is the man whom thou choosest, and causest to approach unto thee,
That he may dwell in thy courts:
We shall be satisfied with the goodness of thy house,
Thy holy temple.
5 By terrible things thou wilt answer us in righteousness,
Oh God of our salvation,
Thou that art the confidence of all the ends of the earth,
And of them that are afar off upon the sea:
6 Who by his strength setteth fast the mountains,
Being girded about with might;
7 Who stilleth the roaring of the seas,
The roaring of their waves,
And the tumult of the peoples.
8 They also that dwell in the uttermost parts are afraid at thy tokens:
Thou makest the outgoings of the morning and evening to rejoice.
9 Thou visitest the earth, and waterest it,
Thou greatly enrichest it;
The river of God is full of water:
Thou providest them grain, when thou hast so prepared the earth.
10 Thou waterest its furrows abundantly;
Thou settlest the ridges thereof:
Thou makest it soft with showers;
Thou blessest the springing thereof.
11 Thou crownest the year with thy goodness;
And thy paths drop fatness.
12 They drop upon the pastures of the wilderness;
And the hills are girded with joy.
13 The pastures are clothed with flocks;
The valleys also are covered over with grain;
They shout for joy, they also sing.