1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.

2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.

3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.

4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.

5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.

6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.

7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.

9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.

10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,

11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.

13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.

14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.

15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.

16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.

17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.

18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.

19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?

20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.

21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.

22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.

23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.

24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.

1 In thee, O Jehovah, do I take refuge:

Let me never be put to shame.

2 Deliver me in thy righteousness, and rescue me:

Bow down thine ear unto me, and save me.

3 Be thou to me a rock of habitation, whereunto I may continually resort:

Thou hast given commandment to save me;

For thou art my rock and my fortress.

4 Rescue me, O my God, out of the hand of the wicked,

Out of the hand of the unrighteous and cruel man.

5 For thou art my hope, O Lord Jehovah:

Thou art my trust from my youth.

6 By thee have I been holden up from the womb;

Thou art he that took me out of my mother’s bowels:

My praise shall be continually of thee.

7 I am as a wonder unto many;

But thou art my strong refuge.

8 My mouth shall be filled with thy praise,

And with thy honor all the day.

9 Cast me not off in the time of old age;

Forsake me not when my strength faileth.

10 For mine enemies speak concerning me;

And they that watch for my soul take counsel together,

11 Saying, God hath forsaken him:

Pursue and take him; for there is none to deliver.

12 O God, be not far from me;

O my God, make haste to help me.

13 Let them be put to shame and consumed that are adversaries to my soul;

Let them be covered with reproach and dishonor that seek my hurt.

14 But I will hope continually,

And will praise thee yet more and more.

15 My mouth shall tell of thy righteousness,

And of thy salvation all the day;

For I know not the numbers thereof.

16 I will come with the mighty acts of the Lord Jehovah:

I will make mention of thy righteousness, even of thine only.

17 O God, thou hast taught me from my youth;

And hitherto have I declared thy wondrous works.

18 Yea, even when I am old and grayheaded, O God, forsake me not,

Until I have declared thy strength unto the next generation,

Thy might to every one that is to come.

19 Thy righteousness also, O God, is very high;

Thou who hast done great things, O God, who is like unto thee?

20 Thou, who hast showed us many and sore troubles,

Wilt quicken us again,

And wilt bring us up again from the depths of the earth.

21 Increase thou my greatness,

And turn again and comfort me.

22 I will also praise thee with the psaltery,

Even thy truth, O my God:

Unto thee will I sing praises with the harp,

O thou Holy One of Israel.

23 My lips shall shout for joy when I sing praises unto thee;

And my soul, which thou hast redeemed.

24 My tongue also shall talk of thy righteousness all the day long;

For they are put to shame, for they are confounded, that seek my hurt.