1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]

1 I will cry unto God with my voice,

Even unto God with my voice; and he will give ear unto me.

2 In the day of my trouble I sought the Lord:

My hand was stretched out in the night, and slacked not;

My soul refused to be comforted.

3 I remember God, and am disquieted:

I complain, and my spirit is overwhelmed. [Selah

4 Thou holdest mine eyes watching:

I am so troubled that I cannot speak.

5 I have considered the days of old,

The years of ancient times.

6 I call to remembrance my song in the night:

I commune with mine own heart;

And my spirit maketh diligent search.

7 Will the Lord cast off for ever?

And will he be favorable no more?

8 Is his lovingkindness clean gone for ever?

Doth his promise fail for evermore?

9 Hath God forgotten to be gracious?

Hath he in anger shut up his tender mercies? [Selah

10 And I said, This is my infirmity;

But I will remember the years of the right hand of the Most High.

11 I will make mention of the deeds of Jehovah;

For I will remember thy wonders of old.

12 I will meditate also upon all thy work,

And muse on thy doings.

13 Thy way, O God, is in the sanctuary:

Who is a great god like unto God?

14 Thou art the God that doest wonders:

Thou hast made known thy strength among the peoples.

15 Thou hast with thine arm redeemed thy people,

The sons of Jacob and Joseph. [Selah

16 The waters saw thee, O God;

The waters saw thee, they were afraid:

The depths also trembled.

17 The clouds poured out water;

The skies sent out a sound:

Thine arrows also went abroad.

18 The voice of thy thunder was in the whirlwind;

The lightnings lightened the world:

The earth trembled and shook.

19 Thy way was in the sea,

And thy paths in the great waters,

And thy footsteps were not known.

20 Thou leddest thy people like a flock,

By the hand of Moses and Aaron.