1 我的心哪！ 你要称颂耶和华； 耶和华我的 神啊！ 你真伟大； 你以尊荣和威严为衣服。
2 你披上亮光好像披上外袍； 展开诸天好像铺张帐幔。
3 你在水上立起你楼阁的栋梁； 你以云彩为战车； 乘驾风的翅膀而行。
4 你用风作你的使者， 用火焰作你的仆役。
5 你把大地坚立在根基上， 使地永永远远不动摇。
6 你用深水像衣服一般覆盖大地， 使众水高过群山。
7 因你的斥责， 水就退去； 因你的雷声， 水就奔逃。
8 众水流经群山， 向下流往众谷， 流到你为它们指定的地方。
9 你定了界限， 使众水不能越过； 它们不再转回掩盖大地。
10 你使泉源在山谷中涌流， 流经群山中间。
11 使野地所有的走兽有水喝， 野驴得以解渴。
12 天上的飞鸟在水边住宿， 在树枝上鸣叫。
13 你从自己的楼阁中浇灌群山， 因你所作的事的果效， 大地就丰足。
14 你为了牲畜使青草滋生， 为了人的需用使蔬菜生长， 使粮食从地里生出；
15 又有酒使人心欢喜， 有油使人容光焕发， 有粮加添人的心力。
16 耶和华的树， 就是他所栽种的黎巴嫩香柏树， 都得到了充分的灌溉。
17 雀鸟在上面筑巢； 至于鹤， 松树是它的家。
18 高山是野山羊的住所； 岩石是石獾藏身的地方。
19 你造月亮为定节令； 太阳知道何时沉落。
20 你安设黑暗， 有了晚上， 林中的百兽就都爬出来。
21 少壮狮子吼叫觅食， 要寻求从 神而来的食物。
22 太阳升起的时候， 它们就躲避， 回到自己的洞穴躺卧。
23 人出去作工， 劳碌直到晚上。
24 耶和华啊！ 你所造的真是众多。它们都是你用智慧造成的； 全地充满你所造的东西。
25 那里有海， 又大又广； 海里有无数的活物， 大小活物都有。
26 那里有船只往来航行， 有你所造的大鱼， 在海里嬉戏。
27 这些活物都仰望你， 仰望你按时赐给它们食物。
28 你赐给它们， 它们就拾取； 你张开你的手， 它们就饱享美物。
29 你向它们掩面， 它们就惊慌； 你收回它们的气息， 它们就死亡， 归回尘土。
30 你发出你的灵， 万物就被造成； 你也使地面更换一新。
31 愿耶和华的荣耀存到永远； 愿耶和华喜悦他自己所作的。
32 他注视大地， 地就震动； 他触摸群山， 山就冒烟。
33 我一生要向耶和华歌唱； 我还在世的时候， 我要向我的 神歌颂。
34 愿我的默想蒙他喜悦； 我要因耶和华欢喜。
35 愿罪人从世上灭绝， 也不再有恶人存在。我的心哪！ 你要称颂耶和华。你们要赞美耶和华。
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.