1 神啊！ 你在古时， 在我们列祖的日子所作的事， 我们亲耳听见了， 我们的列祖也给我们述说过。
2 你曾亲手把列国赶出去， 却栽培了我们的列祖； 你曾苦待众民， 却使我们的列祖昌盛。
3 因为他们取得那地， 不是靠自己的刀剑； 他们得胜， 也不是靠自己的膀臂； 而是靠你的右手、你的膀臂和你脸上的光， 因为你喜悦他们。
4 神啊！ 你是我的王； 求你出令， 使雅各得胜。
5 我们靠着你， 必打倒我们的敌人； 靠着你的名， 必践踏那些起来攻击我们的。
6 因为我不是倚靠我的弓， 我的刀剑也不能使我得胜。
7 但你使我们胜过了我们的敌人， 使憎恨我们的人都羞愧。
8 我们整天因 神夸耀， 我们要永远称赞你的名。（细拉）
9 现在， 你却弃绝我们， 使我们受辱， 不再和我们的军队一同出征。
10 你使我们在敌人面前转身后退； 憎恨我们的人都任意抢掠。
11 你使我们像给人宰吃的羊， 把我们分散在列国中。
12 你把你的子民廉价出售； 他们的售价并没有使你得到利益。
13 你使我们成为邻居的羞辱， 成为我们四周的人讥笑和讽刺的对象。
14 你使我们在列国中成为话柄， 在万民中使人摇头。
15 我的羞辱整天在我面前， 我脸上的羞愧把我遮盖了；
16 都因那辱骂和毁谤的人的声音， 并因仇敌和报仇者的缘故。
17 这一切临到我们身上， 我们却没有忘记你， 也没有违背你的约。
18 我们的心没有退后， 我们的脚步也没有偏离你的路。
19 但你竟在野狗之地把我们压伤了， 又以死亡的阴影笼罩我们。
20 如果我们忘记了我们 神的名， 或是向别神伸手祷告；
21 神不会查究这事吗？因为他知道人心的隐秘。
22 为你的缘故， 我们终日被置于死地； 人看我们如同将宰的羊。
23 主啊！ 求你醒来， 为什么还睡着呢？求你起来， 不要永远弃绝我们。
24 你为什么掩面， 忘记了我们的苦难和压迫呢？
25 我们俯伏在尘土之上； 我们的身体紧贴地面。
26 求你起来帮助我们， 为了你慈爱的缘故救赎我们。
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
3 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
25 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
26 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]