1 Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?2 Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!3 Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.4 Svévolník ve zpupném hněvu říká: "Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není." Odtud všechny jeho pikle.5 Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům.6 Říkává si v srdci: "Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého."7 V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.8 Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, jeho oči pasou po bezbranném.9 Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.10 Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.11 Říkává si v srdci: "Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí."12 Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!13 Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: "Ty nic nevypátráš"?14 Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.15 Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.16 Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.17 Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,18 zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.