1 Pro předního zpěváka. Pro Hospodinova služebníka, Davidův.2 Tak zní vzpurný výrok svévolníka: "Nemám v srdci místo pro strach z Boha." A to do očí mu říká.3 Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.4 Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře.5 Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého.6 Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků.7 Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.8 Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.9 Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.11 Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.12 Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance! [ (Psalms 36:13) Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat. ]