1 Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!
2 Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?"
3 Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.
4 Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
5 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
6 mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí,
7 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku.
8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
9 Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
10 Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
11 Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem.
12 Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu,
13 žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým.
14 Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny!
15 Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi.
16 Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.
17 Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.
18 Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja.