1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:3 "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme."4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:6 "Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!"7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny."10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!