Salmos 49

1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. 2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští. 3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý. 4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost. 5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou. 6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla? 7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí. 8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení, 9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky), 10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení. 11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce. 12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými. 13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou. 14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah. 15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. 16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah. 17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho. 18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho. 19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje: 20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. 21 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.

Te Wairangi kia Whakawhirinaki ki ngā Taonga

Ki te tino kaiwhakatangi. He hīmene mā ngā tama a Koraha.

1 Whakarongo ki tēnei, e ngā iwi katoa;

tahuri mai ō koutou taringa, e ngā tāngata katoa o te ao.

2 E ngā tāngata iti, koutou ko ngā tāngata rahi,

e te tangata taonga kōrua ko te rawakore.

3 Ka whakapuakina he mātauranga e tōku māngai;

ā, he āta ngārahu te whakaaro o tōku ngākau.

4 Ka tītaha tōku taringa ki te kupu whakarite;

ka puaki tāku pepeha i runga i te hāpa.

5 Kia wehi ahau ki te aha i ngā rā o te kino,

ina karapotia ahau e te kino kei ōku rekereke?

6 Ko te hunga e whakawhirinaki ana ki ō rātou taonga,

e whakamanamana ana ki te nui o ō rātou rawa.

7 E kore tētahi o rātou e āhei te hoko i tōna teina,

te hoatu rānei i tētahi utu mōna ki te Atua.

8 He nui hoki te utu mō tō rātou wairua,

ā, me whakarere atu ake ake;

9 kia ora tonu ai ia ake ake,

kia kaua e kite i te pirau.

10 E kite ana hoki ia e matemate ana ngā tāngata whakaaro nui,

e ngaro ngātahi ana te pōauau me te whakaarokore,

ā, mahue iho ō rātou taonga ki ētahi atu.

11 Ki tō rātou whakaaro puku, tērā e pūmau tonu ō rātou whare me ō rātou nohoanga,

ki ngā whakatupuranga katoa;

huaina iho ō rātou whenua ki ō rātou ingoa.

12 Heoi, kāhore te tangata e noho tonu i roto i te hōnore;

ko tōna rite kei ngā kararehe ka mōtī nei.

13 Ko tō rātou ara tēnei, arā ko tō rātou pōauau;

heoi e whakapai ana tō rātou uri ki ā rātou kōrero. Hera

14 Kei te hipi te rite; ko te wāhi mō rātou ko te rēinga;

ko te mate hei hēpara mō rātou,

hei rangatira anō te hunga tika mō rātou i te ata;

ko tō rātou ātaahua mā te rēinga e whakamōtī,

kia kore ai he whare mōna.

15 Mā te Atua ia tōku wairua e hoko mai i te rēinga;

ko ia hoki hei tukunga atu mōku. Hera

16 Kaua e wehi ua whai taonga te tangata,

ina nui haere te korōria o tōna whare.

17 Kāhore hoki āna mea e mau atu ai ia ina mate;

e kore tōna korōria e tuku iho i muri i a ia.

18 Whakapai noa ia i tōna wairua i a ia e ora ana;

ā, ka whakamoemititia koe ua pai āu mahi ki a koe anō.

19 Ka haere ia ki te whakatupuranga o ōna tūpuna;

e kore rawa rātou e kite i te mārama.

20 Ko te tangata e whakahōnoretia ana, ā, kāhore e whai whakaaro,

kei ngā kararehe ka mōtī nei tōna rite.